Radioterapie je obor, který se zabývá léčbou onkologických pacientů pomocí ionizujícího záření. Pacienti jsou léčeni vysokými dávkami záření, nejčastěji pomocí klinických lineárních urychlovačů. Ty produkují elektromagnetické záření (neviditelné fotony) tím, že v nich urychlené elektrony narážejí na kovový terčík (tzv. brzdné záření). Princip je podobný rentgenu, jen vzniklé záření může dosahovat řádově 100x vyšších energií, než jaké mají fotony z běžných rentgenových přístrojů. Ozáření každého pacienta předchází plánování léčby, které je také náplní práce radiologického fyzika. Nejprve se na základě snímků z výpočetní tomografie (CT) sestaví fyzikální model konkrétního pacienta. Následuje hledání vhodné strategie ozáření, což probíhá ve speciálním softwaru, který umožňuje simulovat průchod svazku fotonů pacientem. Cílem plánování je ozářit cílový objem (nádor) dle požadavků lékaře, navíc s přesností až 1 mm a chybou v řádu jednotek procent. Správně vytvořený plán vede k zničení nádoru a zachování funkce zdravých tkání. V některých případech je potřeba vyrobit individuální vykrývací pomůcky, které se musí vyrobit (manuálně) v dílně. To, zda je pacient náležitě ozařován, se kontroluje měřením při první a několika dalších frakcích. U složitějších technik se vyžaduje ověření plánu ještě před léčbou pomocí speciálních detektorů.